Rubrika: Sport

Dne 17. 12. 2024 proběhl v hale 27. ročník Laťky gymnázia za účasti víc než 30 závodníků. Vykony hodné uznání jsou součástí výsledkové tabulky.

Tradiční okresní cyklistické dostaveníčko MTB Žďár cup, které se odehrálo v úterý 24. září 2024, poznamenaly dvě okolnosti.

Faktory klimatické
Celý týden před začátkem akce bylo nádherné počasí. Slunečné, ba tropické dny slibovaly skvělý start. Bohužel v úterý začalo pršet. Trať se stala mimořádně vlhkou, kluzkou až blátivou, tedy nepříjemně nebezpečnou.

Faktory personální
Startovní listina v kategorii středních škol opět zeštíhlela. Chyběli všichni loňští obhájci medailových pozic i tradiční masoví účastníci. Přičteme-li k tomu fakt, že naše největší naděje, Jiří Rejzek, upřednostnil mistrovství světa v Zurichu před Žďárem, byl pohled na startovní listinu závodníků SŠ opravdu tristní. Nicméně jinak se náš závod posouvá vpřed.

1) Pole pod rozcestníkem bylo plné doprovodných a servisních vozů. Počet závodníků a provoz v okolí startu bude proto pro příští roky vyžadovat zbudování depa pro odkládání kol.
2) Mnozí účastníci už reprezentují nejen naši školu, ale i takřka poloprofesionální cyklistické týmy, k jejichž příslušnosti se hrdě hlásí používaným cyklistickým oblečením.

Jak tedy dopadli naši? Ukázalo se, že v nižších kategoriích máme obrovský potenciál. Mladší dívky ovládla Lucie Vyletová. Stejně staré – mladé hochy s přehledem mohl vyhrát Tomáš Richtr, ale bohužel zabloudil, a musel být diskvalifikován. Tak si projel trať ještě jednou v kategorii starších hochů, kde našel jediného přemožitele, takže druhá příčka v této kategorii snad potlačila žal předešlého neúspěchu. Z dalších umístění stojí za zmínku stříbro Matyáše Noska a „bramborové“ příčky Kateřiny Rejzkové a Andrey Dostálové. Ale respekt mají všichni, které neodradil déšť a chlad a prostě přijeli závodit. A největší ocenění patří samozřejmě maminkám, které bahnem ověnčené cyklistické oblečení musely vyprat doma.

Ve čtvrtek 16. 5. a v úterý 21. 5. se naše hala proměnila v malou O₂ arénu a propůjčila svoji „palubovku“ výběrům ZŠ volejbalistů a volejbalistek. Na našem sportovním území jsme totiž pořádali okresní finále (17 družstev) a finále krajské (14 družstev). Naši hoši dosáhli na stupně vítězů v okresní konkurenci, v té krajské jsme měli těžší los a na postup do bojů o medaile to nestačilo. Ale získávali jsme cenné, mnohdy i první zkušenosti s opravdovým volejbalem, které snad zúročíme v letech následujících. U děvčat stály stupně vítězů opravdu vysoko, zastoupení aktivních volejbalistek v našich studijních programech je bohužel stále nižší. Nicméně bojovnost a divácky atraktivní sport byly zajímavým zpestřením květnových maturitních dnů.

 

Ve dnech 4.–5. 4. 2024 proběhl již 27. ročník tradičního Basketbalového maratonu, letos za účasti 80 hráčů a desetičlenné administrativní podpory.

 

 

Dva měsíce jsme žili florbalem. Každý den jsme stavěli a rozebírali mantinely. Každou hodinu jsme vybírali tu správně zahnutou rovnou hůl, vystříhávali gólmany, očichávali propocené rozlišováky a zkoušeli zkrotit ten dírkovaný plastový nesmysl.

Florbal je fenomén posledního desetiletí. Je již rozvinutou sportovní hrou (což bylo zejména ve středoškolské kategorii v Plzni sakra vidět), ale i masový charitativní školský projekt. Takový “divnohokej” s prvky fotbalu, který dává šanci i těm, co zrovna svůj všechen volný čas sportovnímu tréninku neobětují. I u nás jsme zejména u mladých zohlednili více snahu a zaujetí než profesionální dovednosti. Oni tam zatím ještě prostě nejsou. Proto do krajských nejvyšších pater zatím vzhlížíme s mírně zakloněnou hlavou, ale občas nás florbalový bůh za náš elán poplácá po zádech. Odměnou pak jsou dva bronzové stupínky našich děvčat v okresních přeborech základních škol, zlaté medaile středoškoláků a nadějné druhé a třetí místo v prvním kole celorepublikového Subterra cupu. Na vyšší posty naše nadšení a entuziasmus bohužel nestačily. Ale i zkušenost stát se nedílnou součástí okresních i krajských setkání stejně zapálených vrstevníků snad za něco stála. Vždyť našich cca 70 borců prožilo ve dvou prosincových týdnech devět úžasných turnajů za účasti skoro 70 družstev. A všechny kosti, hole i dveře u šaten to vydržely…

A víte, jak bolí, když vám nějakej “vodřampa” zláme skoro novou kompozitovou “florbalku” za 4000 Kč? (Jirka by mohl vyprávět…) Jak těžké je psychicky ustát 14 s od postupové naděje? Jak bolí souboj u mantinelu, či zásah vystřeleným míčkem či klepnutí přes prsty?
My jsme to ale dali a s nadšením se vrháme do dalších sportovních aktivit… takže teď vzhůru na hory a ke košům do doby basketbalové!

Univerzalita
Ten dělá to a ten zas tohle. Na palubovce stojí házenkář, atlet, florbalista, hokejista, několik fotbalistů, rybář… Ale čistokrevný volejbalista nám chybí. Když se však k tomu přidají slušné fyzické parametry a cit pro míč, tak to skoro není vidět.

Tréninková píle
Představte si, že si někteří hráči vzájemně navštěvují hodiny tělesné výchovy ve volném čase, či dokonce si obratně upravují své rozvrhy, aby mohli trochu potrénovat. Když nemáme těch třicet procent…

Revoluční motivační strategie
Ta spočívá v tom, že první servis v setu naše hráčka namíří vždy do hlavy spoluhráčky stojící v přední řadě. To aby se na „saku“ probudily a začaly dávat pozor a pořádně smečovat.

Magické datum (7. listopad)
Stejně jako Vladimír Iljič zmátl polovinu světa, když nechal vystřelit křižník Aurora na znamení počátku Velké říjnové socialistické revoluce až v listopadu. Nebo jak to vlastně tenkrát bylo.

Kultovní sada červených dresů
Zbytek sady z doby, kdy jsme ani netušili, co je to logo. Mnohem starší než byl nejstarší účastník soutěže, ve kterých získávaly sportovní ostruhy legendy našeho sportu jako atletka D. Mezulianiková nebo reprezentační blokařka P. Šimáňová, a pamatují i dvě republiková finále opět přinášejí štěstí.

Domácí prostředí
Zákeřné balkóny znemožňující agresivní skákaný servis, ostré světlo z nízkého slunka při chybějícím zastínění oken, které činí problematický každý příjem. A tradiční bouřlivá divácká kulisa doprovázející každý sportovní podnik.

Ta třetí místa nepřináší žádné závratné „prajsmany“, ale v našich podmínkách těší. Kluci i holky, děkujeme.

Celý tento týden se na naší G+SOŠ konal házenkářský turnaj základních škol. Sjelo se k nám 32 družstev, která soutěžila ve čtyřech kategoriích. A co jsme si z toho odnesli?

Že k pochopení zákonitostí této hry je měsíc proklatě krátká doba. Ale když si míčem někdo rozumí, byť v jiném odvětví, může být platným hráčem jako třeba Šimon Kunc.

Že široká základna je klíčem k úspěchu v jakémkoli odvětví. A tu nejširší základnu mají prostě na ZŠ Jižní předměstí, protože tam se těch házenkářů vyskytlo prostě nejvíc a téměř všechny kategorie válcují doslova o parník.

Že nůžky mezi sportující a nesportující populací se stále více rozevírají. Že bez hráčů z praxí v oboru je cesta k úspěchu těžká, ale ne úplně nemožná. Dobře rostlí strašičtí chasníci budiž naším příkladem.

Že palubovka haly je posvátná a my bychom ji měli ctít a svou úctu dát najevo minimálně tím, že se před vstupem přezujeme.

Že házená se možná teď zrovna nehřeje na vrcholu popularity, ale když uspořádáme přebory základních škol a přijede celkem 32 družstev ve čtyřech kategoriích, je to malý zázrak. A aktivní příspěvek R. Bastla na rozhodcovském postu značí, že osud této hry není ani představitelům rokycanského házenkářského klubu úplně lhostejný.

Že je to hra plná individualit a emocí, že někdy mohou bouchnout saze i dveře. Ale k chybám je třeba se stavět čelem, jako třeba otec a syn Kopecký (ZŠ ul. Míru) Ten výchovný moment je někdy bolestivý, ale cenný.

Že i v naší retro edici třicet let starých tílek je možné zažít zápal pro hru, i když výsledkově máme k vrcholu strašně daleko, jako tomu bylo v případě nejmladších děvčat. Takže i na tom omšelém coubertinovském klišé bude něco málo pravdy.

Že naši mladší hoši v této konkurenci dosáhnou na alespoň stříbrné medaile. A pokud máte žluté dresy a vítězné typy jako je Hanka Sojáková, tak sice můžete jednou prohrát, pobrečet si, ale to proto, abyste příště nastoupili mnohem silnější.

Holky, kluci, za to stříbro a skvělé čtyři dny děkujeme.

Dvacet let jsem na fotbal středních škol nejel, protože sehnat patnáct fotbalistů u nás prostě nešlo. Loni jsem to poprvé zkusil. Nebyli jsme vůbec trapní, bojovali jsme dokonce o medaile. No při nižší účasti virem zdeformované konkurence jsem to bral s nadhledem.

Letos jsem se na výjezd lépe připravil. Nominoval jsem skutečně široký kádr a vzal s sebou zápisník trenérské ikony J. Hnátka. Vsadili jsme na osvědčené celoplošné pojetí, dlouhé nakopávané balóny sklepávané do stran a hlavně trefovat zařízení. Žádné trojúhelníky. Hoši tento plán poctivě plnili, gólových příležitostí bylo i na roky dopředu. Čím více gólů dávali, tím více bodů jsme měli. Pouze v předposledním zápase, tuším Klatovy to mohly být, jsme stanovenou taktiku úplně nedodrželi, a z Hnátkova notesu verbálně kopírovali jen neurčité grafické symboly. To byla naše jediná porážka, jediná šmouha na jinak velice odpovědném výkonu družstva. Ale nakonec v celkovém součtu bodů, vzájemných zápasů a skóre z toho byl neuvěřitelný titul vítězů krajského finále SŠ ve fotbale v Plzni dne 22. 5. 2023.
Bohužel pokračující trip na republikové finále vedoucí přes kvalifikaci v Prachaticích jsme museli předčasně vzdát, neboť náš mladý výběr bude v tomto čase roztroušen někde mezi Šumavou a Normandií. I tak díky, hoši!

Poslední dubnový pátek počasí opravdu nevybízelo ke sportovním aktivitám. Tím méně k outdoorovým. Přesto se na rokycanské stráni sešlo 14 žáků a 9 členů pedagogického sboru, aby poměřili své síly na tradičním přespolním běhu. Trať dlouhá 3715 metrů důkladně prověřila kondici každého startujícího. Přesto se naprostá většina dostala do cíle. A dokonce i ti, kteří cíl nespatřili, přežili v relativním zdraví.

Závod opět opanovali “borci a borkyně” ze třídy 2. B. Na stupních vítězů obsadili pět z šesti možných míst. V kategorii hochů zvítězil Petr Pařízek v čase 14:40, v kategorii dívek Vanesa Müllerová v čase 17:27. Souboji pedagogů pak vévodil Daniel Kohout s výborným časem 15:53.
Sluší se dodat, že ceny pro všechna pódiová umístění zajistila občanská sdružení rodičů z obou částí školy. Celkový vítěz Petr Pařízek převzal z rukou rekordmana závodu Šimona Ekla (2016, čas 12:34) také putovní pohár.

Děkujeme všem, kteří se Běhu gymnázia a SOŠ v letošním roce zúčastnili. A pevně věříme, že napřesrok se opět vrátíme k tradici krásného slunečného počasí.

Počasí v dubnu bývá aprílové.

Lodě vytahujeme do bahna, autobusem jezdíme v neoprenech, protože svléknout svršky a dát je suché do „mokrého zavazadla“ je téměř nemožné. Teplota vzduchu osciluje kolem 10 stupňů, voda o něco níž. Respekt přichází až po prvních půleskymácích. Ortodoxní freestylisté to zkoušejí i dnem vzhůru. Ti, co si zaplavali, mohou potvrdit. Adrenalin pomáhá překonat teplotní diskomfort i zdřevěnělé nohy, když máte pod mostem v proudu zastavit a opustit loď. Na řece mimo nás je jen mlžný opar a sem tam nějaký zpěvný pták. Vlastně vnímáme jen tlumeně zanikající výkřiky kormidelníků na své háčky ve zvláštním hukotu horního toku Otavy, když má v Rejštejně na odečtu necelou stovku. A to je ideální. Kameny jsou schované a rychlost toku nenechá nikoho ani na chvilku vydechnout. Takže samotné splutí, pokud nezachraňujeme uvízlé Robinsony, dáváme lehce přes hodinu. A povětšinou dle pokynů – za sebou, s rozestupy a špičkou dolů. I když se brada některým trochu chvěje, lze na tvářích zahlédnout lehce zamrzlý úsměv. Dali jsme to!

Je čtvrtek 20. dubna a přestává hustě pršet. Drobně sněží…